Motto:     
My hrajem divadlo už dva tisíce let,
na prknech, která znamenají svět.
My hrajem divadlo a věčně budem hrát,
dokud svět světem bude stát.

úvodní stránka

historie I

historie II

historie III

statistika

stránka slávy

fotogalerie

hrálo se

kontakt

spřátelené weby

historie

Historie souboru
(2000 - 2009)

První desetiletí 21. století 60 let souboru

První desetiletí 21. století

Pro rok 2000 si náš soubor připravil úsměvnou historickou hru Jiřího Šotoly Cesta Karla IV. do Francie a zpět. Hlavní roli Karla IV. si zahrál Stanislav Hrda, který se ujal i režie celé inscenace. Role jeho dávné lásky Izabely připadla Haně Pelikánové a nutno podotknout, že se s ní vyrovnala více než zdařile - její vévodkyně byla lidsky krásná, moudrá a zároveň noblesní. Francouzský královský pár ztvárnili manželé Teplí, jejich dceru domažlická Jitka Nosková (učitelka v MŠ Poběžovice). Dalších rolí se ujali Petr Vejvančický (Václav IV.), Věra Králová (Beatrix), Vladimír Vladyka (Soerborn), Jan Doktor (Tristan), Miroslav Pelikán (kaplan Jakub). Michal Mráz (Maignac) definitivně našel své místo na jevišti, což lze hodnotit jako přínos pro celý soubor, neboť jeho postavy jsou zkrátka nepřehlédnutelné - velikostí i výrazem. Svůj křest na jevišti si v této hře odbyl Zdeněk Doktor, a přestože své vystoupení tehdy nepovažoval za něco významného a určujícího, vzdálenější budoucnost měla ukázat, jak významného herce v něm soubor získal. O techniku se staral Leoš Planeta, nápovědy se zhostila Dana Skleničková. Z osobních důvodů ukončili svou činnost v souboru Jiří Říha a Eva Páralová.
Na rok 2001 připadlo páté výročí smrti p. Jiřího Pelikána, a proto bylo rozhodnuto, že se na jeho počest zrealizuje Rozbitý džbán Heinricha Kleista. Hra, která se zkoušela pro rok 1996 a která se premiéry bohužel nedočkala. Režie připadla Stanislavu Hrdovi, jeho roli proradného a prolhaného rychtáře z Huisumu si s chutí zahrál Vladimír Vladyka, sedláka Loužičku dostal Michal Mráz. Ostatní se s chutí zhostili svých staronových rolí a na představení to bylo znát - mělo spád a lehkost. Uskutečnilo se hned 5 repríz v okolí (mimo jiné se hrálo i v Zahořanech), soubor se zúčastnil divadelní přehlídky ve Žluticích (cena za herecký výkon - Věra Táborská). Dalšími účinkujícími byli: Jiří Teplý, Hana Pelikánová, Jan Doktor, Jan Večeřa, Jitka Nosková, Alena Vladyková a Miroslav Pelikán.
O rok později si začaly připravovat Veselé paničky windsorské, v nichž hlavní roli Falstaffa měl sehrát Vladimír Vladyka. V průběhu zkoušení však několik členů souboru postihly dlouhodobé zdravotní problémy a nové obsazení uvolněných rolí nebylo v možnostech souboru. Proto se narychlo sáhlo po Generálce Jiřího Hubače, a přestože to zpočátku vypadalo jako nouzové řešení, byla to volba nadmíru šťastná. Všichni svůj part zvládli v rekordním čase a premiéra se odehrála v květnu 2002. Následovala účast na žlutické divadelní přehlídce, odkud si Věra Táborská za ztvárnění hlavní role přivezla ocenění odborné poroty. Napoleona sehrál Jan Doktor, v dalších rolích se představili: Jiří Teplý, Vladimír Vladyka, Michal Mráz, Miroslav Vladyka a hostouňský Milan Lešek. Technicky představení zabezpečoval Leoš Planeta, nápovědu vzala Hana Pelikánová.
Soubor v roce 2003 získal nové posily z řad mladých (Zdeňka Teplá, Pavel Buchberger, Petr Pejsar, Vlastimil Musil) a hledala se hra, kde by tito noví nadšenci našli uplatnění. Volba padla na komedii Svatopluka Radešínského Císařpán o ničem neví. Kromě výše uvedených se ve hře dobře uplatnili i léty prověření herci: Milan Lešek, Hana Pelikánová, Petr Vejvančický, Michal Mráz, Vladimír Vladyka, Jan Doktor, Jiří Teplý a Miroslav Pelikán. Hana Teplá se ujala nápovědy, techniku měl ve své moci Leoš Planeta, part na trumpetu nahrál Jiří Krutina. Premiéra se uskutečnila v květnu a s reprízami se počítalo po prázdninách. Bohužel v září zaznamenal soubor další nečekanou ránu - zemřel jeho dlouholetý člen Stanislav Hrda, který zde působil jako vedoucí, herec a v poslední době i jako režisér. A na další představení nějak nebyla nálada 9
Vedení souboru, který pokračoval v poněkud skromnější podobě, se ujal Milan Lešek z Hostouně a pro další rok spolu nastudovali veselohru Sousedi od Jiřího Korbela. Dvě znesvářené rodiny, jejichž děti se do sebe samozřejmě zamilují, představovali Milan Lešek, Hana Pelikánová a Jan Doktor na jedné straně a Jiří Teplý, Věra Králova a Zdeňka Teplá na straně druhé. Starostu svým naprosto neopakovatelným způsobem ztvárnil Michal Mráz. Ze Žlutic si čestné uznání odborné poroty odvezla za svůj herecký výkon Zdeňka Teplá. V listopadu 2004 zemřel další z poběžovických divadelních bardů - výborný herec Jan Hašek.
Rok 2005 - John Patrick: Opalu má každý rád. Hra, která poběžovickému souboru vysloužila nebývalý úspěch jak mezi diváky (hrálo se celkem 11krát), tak u odborné poroty na krajské divadelní přehlídce, odkud si přivezl řadu ocenění. Opalu, která dokázala rozesmát i rozbrečet nápovědku Hanu Pelikánovou, si s chutí zahrála Věra Táborská; její sestra Pavlína Králová dokázala, že je na jevišti jako doma, přestože na něm naposledy stála jako dítě v roce 1990. Jako Glorie skvěle doplňovala dvojici podvodníků a zlodějíčků v podání Jana Doktora (Brad) a Michala Mráze (Šalamoun). Režisér představení Milan Lešek si střihl roli doktora a Jiří Teplý ztvárnil strážníka.
Historická veselohra Franka Tetauera Úsměvy a kordy už tak úspěšná nebyla, ale jejím nesporným přínosem byl příchod Markéty Hančíkové, která se záhy provdala a jako Martínková zůstala v souboru několik následujících let. Kromě skalních členů souboru se na jeviště vrátili Petr Vejvančický a Věra Králová, nově si ochotničení vyzkoušela Lucie Seidlová z Hostouně. Světla obstarával Stanislav Doktor, zvuk Leoš Planeta, o nápovědu se podělily Hana Pelikánová a Hana Teplá. Na realizaci scény se podílel Miroslav Pelikán.
V roce 2007 soubor opět sáhl po Johnu Patrickovi a v textové úpravě Jaroslavy Leškové nastudoval volné pokračování "první Opaly" pod názvem Ženich pro Opalu. A vyzkoušené obsazení fungovalo i tentokráte - sesterské duo Věra Táborská (Opala) a Pavlína Králová (Růženka) nezklamalo diváky ani žlutickou porotu. Svých rolí se skvěle zhostili Jan Doktor (Otis), Markéta Martínková (Velma) i Milan Lešek (Kapitán). Hrálo se celkem osmkrát a vždy s velkým úspěchem.
Pro rok 2008 padla volba na Dům na nebesích Jiřího Hubače. Zdravotní problémy vyřadily ze zkoušek na několik měsíců režiséra Milana Leška. Proto se společným rozhodnutím přistoupilo k tomu, že jej na režisérském postu nahradila V. Táborská - původní představitelka Kláry. Roli, kterou se stala nesmrtelnou Jiřina Bohdalová, poté převzala Pavlína Vejvančická (Králová). Nově si v souboru zahrály sestry Jana a Marta Vobrubovy z Horšovského Týna (dcery bývalého člena souboru Jana Vobruby), v představení dále účinkovali: Michal Mráz, Markéta Martínková, Jiří Teplý, Petr Vejvančický, Jan Doktor a Milan Lešek. Už v průběhu zkoušek se bohužel mezi jednotlivými členy objevily rozpory, které vedly M. Leška k ukončení své činnosti v souboru. I proto se představení hrálo pouze pětkrát.
Soubor objevil tvorbu Jaromíra Břehového, a protože měl i hlavní představitele, volba padla na Otylku. Pod režijním vedením Věry Táborské (zahrála si i primářku sanatoria) se hlavní role ujala Markéta Martínková a její Otýlie Raftová byla prostě dokonalá. Vedle zkušených herců Jana Doktora, Michala Mráze a Jiřího Teplého se nově objevila Nikola Böhmová a opětovně i Jana Vobrubová. Po devíti letech se na jeviště vrátil Zdeněk Doktor a tentokráte ho ta pověstná kulisa praštila více - Zdeněk zůstal v souboru natrvalo a stal se jeho významnou hereckou posilou. Komedie se hrála celkem šestkrát a vždy s obrovským úspěchem - k němu přispěla i závěrečná scéna, kdy hlavní představitelka přijde na jeviště ve spartakiádním dresu.

nahoru

60 let divadelního souboru

Na oslavu 60 let trvání poběžovického divadelního souboru byly připraveny hned dvě akce: v rámci srpnových pouťových slavností byla uskutečněna na místním zámku výstava, kterou si s velkým zájmem prohlédli příznivci i mnozí bývalí členové ochotnického souboru v Poběžovicích. Byla vydána i skládačka, která stručně shrnovala činnost souboru v průběhu uplynulých 60 let. 20. 11. se v sále hotelu Hubertus uskutečnil Divadelní bál, na který byli pozváni všichni současní i bývalí členové souboru. Je jen škoda, že toto pozvání nevyužili všichni oslovení - čas je bohužel neúprosný a kdo ví, jestli bude ještě nějaká další možnost k podobnému setkání.

nahoru

 
 

navštivte www.pobezovice.cz

 
 
webmaster