Motto:     
My hrajem divadlo už dva tisíce let,
na prknech, která znamenají svět.
My hrajem divadlo a věčně budem hrát,
dokud svět světem bude stát.

úvodní stránka

historie I

historie II

historie III

statistika

stránka slávy

fotogalerie

hrálo se

kontakt

spřátelené weby

historie

Historie souboru
(1975 - 1999)

Rozvoj ochotnického divadla 30 let souboru 80. léta 20. stol. 40 let souboru 90. léta 20. stol. 50 let souboru

Rozvoj ochotnického divadla

Další úspěšnou inscenací poběžovického souboru byla hra Zdeňka Štěpánka Nezbedný bakalář (1976) s výborným hereckým výkonem manželů Marie a Miroslava Otcových, jejichž role byly oceněny i na krajské divadelní přehlídce ve Žluticích. Svůj part dokonale zvládl i Jan Hašek, Josef Springer, Antonín Dvořák, Jaroslava Kudelová, Marie Danihelková. Nováčky souboru se stali Josef Rimovský a Pavel Král. Nápovědu tentokráte převzala Marie Svobodová, ke svému technickému pultu se opět vrátil Jiří Nachtigal.
Detektivka Hon na zmije Bedřicha Skočdopole byla uvedena ještě na podzim roku 1976. Kromě stálého kádru souboru se v této hře nově představila Bohuna Matějková; světla řídil Jaroslav Paul.
V roce 1977 poběžovický divadelní soubor uvedl hru Alexandra Kornejčuka Chirurg Platon Krečet. Přestože se s ní zúčastnil krajské přehlídky ve Žluticích, nepatřila mezi úspěšná představení. Poprvé zde vystoupil Josef Vítek, zahrála si i Jaroslava Pelikánová.
Stejně smutně o rok později skončil i Kožíkův Komediant, který si ze Žlutic přivezl pouze cenu za scénografii, přestože perfektní výkon jako vždy předvedl Jan Hašek, Marie Danihelková, Marie Otcová, Stanislav Hrda i Jaroslava Kudelová. Dobře se na jevišti uplatnila v roli Kláry i Zdena Lišková. Nápovědu definitivně převzala Dana Skleničková, které pomáhala i její dcera Helena. V tomto roce soubor bohužel navždy ztratil svého výborného technika Jiřího Nachtigal

nahoru

30 let divadelního souboru

K tomuto významnému výročí existence souboru připravili poběžovičtí ochotníci Lucernu Aloise Jiráska v dramaturgické úpravě režiséra souboru. Ačkoliv hra nepostoupila na krajskou přehlídku, měla nesmírný úspěch u obecenstva - jen v Poběžovicích se hrála čtyřikrát a vždy zaznamenala plný sál! V této inscenaci se herecky uplatnili vpodstatě všichni členové souboru; nově se v roli vodníka Michala představil Jan Vobruba z Meclova. Zvuk perfektně zvládl Josef Beck, světla Jaroslav Paul.
Na oslavě 30. výročí poběžovického souboru bylo rozhodnuto o konání okresních divadelních přehlídek, na kterých měly ochotnické soubory domažlického okresu možnost změřit své síly. Soubor, který na základě hodnocení odborné poroty získal hlavní cenu, poté jako vítěz přehlídky postupoval na krajskou soutěž do Žlutic

nahoru

80. léta 20. století

První okresní přehlídka v Poběžovicích se konala ve dnech 28. - 30. 3. 1980 a zúčastnily se jí tyto soubory: DS Poběžovice s hrou Alexeje Arbuzova Čekání, DS Hostouň s Kákošovou hrou Dům pro nejmladšího syna a Studio D3 Karlovy Vary s Baladou z hadrů Voskovce a Wericha. Jako host přehlídky vystoupil dětský soubor z Horšovského Týna, který uvedl představení Jaromíra Sypala Docela obyčejné věci.
Ve hře Čekání skutečně zazářil Josef Schröpfer, poprvé se na jevišti objevila Marie Rubášová. Jako jevištní mistr na tomto představení pracoval Josef Pekár. Přestože hlavní cenu okresní přehlídky získal zcela pochopitelně soubor z Karlových Varů, do Žlutic postoupili Poběžovičtí, kteří zde obdrželi cenu za nejlepší scénu.
Poté následovaly Drdovy Hrátky s čertem se znamenitým Martinem Kabátem v podání Jana Haška, který ve Žluticích za tuto roli obdržel cenu za mužský herecký výkon. Dodnes nezapomenutelný je i Sarka Farka Stanislava Hrdy, otec Scholasticus Josefa Schröpfera, anděl Theofil Marie Danihelkové či Káča Marie Večeřové. Poprvé a naposledy se souborem vystoupil Jiří Hrda v roli Lucia. Pro scénu, kterou jako vždy navrhoval Jiří Pelikán, byly použity Ladovy ilustrace. Poběžovice opět postoupily na krajskou přehlídku, i když vítězství z okresní soutěže si odnášeli kdyňští ochotníci za hru Otty Zelenky Námluvy.
Třetího ročníku okresní divadelní přehlídky se kromě domácích a hostouňských ochotníků poprvé zúčastnil také soubor z Horšovského Týna. Šotolův Ajax přinesl především první velkou roli Josefu Vítkovi; své úlohy se výborně zhostil i Josef Schröpfer, který v Poběžovicích obdržel cenu za mužský herecký výkon, stejně jako Jiří Pelikán cenu za režii. Na krajské divadelní přehlídce však Poběžovice příliš neuspěly. Pro úplnost zbývá dodat, že poběžovickou přehlídku při své okresní premiéře vyhrál divadelní soubor z Horšovského Týna.
Ve Žluticích neuspěla ani Tylova hra Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, kterou soubor nastudoval v následujícím roce1983. Pro spolupráci se souborem byla získána architektka Vlasta Vojtová. Režisér v této hře uplatnil nové inscenační principy - počet vystupujících duchů se zvýšil na pět a jejich hlavním úkolem bylo během několika vteřin mezi jednotlivými obrazy přestavit scénu. Obecenstvo tuto inovaci přijalo s nadšením a často duchy (Hana Steinbergerová, Alena Konopíková, Lucie Danihelková, Ivana Osuská a Věra Králová) odměňovalo potleskem na otevřené scéně. Kvalitní herecké výkony kromě jiných podali Jan Hašek, Antonín Dvořák, Josef Vítek, Josef Ticháček, Stanislav Hrda i Jaroslava Kudelová. Poslední dva jmenované ocenila i odborná porota okresní přehlídky. Cenu za režii v Poběžovicích obdržel Jiří Pelikán.
Druhou účast na národní přehlídce vesnických divadelních souborů přinesla poběžovickým ochotníkům hra Františka Goetze na motivy povídek Jana Nerudy Malostranská humoreska (1984). Herecky zde vynikla řada kmenových členů: Marie Danihelková, Josef Schröpfer, Jan Hašek, Antonín Dvořák, Stanislav Hrda, Marie Večeřová i Jan Vobruba. K divadlu se opět po letech vrátila Dáša Němcová a Jaroslava Halavičová; svůj "křest ohněm" si odbyli Eva Kratochvílová a Jiří Teplý. Scénu, která existovala ve dvou verzích pro malé a velké jeviště, navrhovala Vlasta Vojtová, která si také zahrála jednu z menších rolí.
Hra ...a jitra jsou zde tichá (1985), dramatizace novely Borise Vasiljeva, naprosto jednoznačně zvítězila na okresní i krajské divadelní přehlídce a Poběžovice opět získaly tu čest vystoupit na vysockém jevišti. Jiří Pelikán vytvořil zcela novou postavu strýčka Váni, jakéhosi vypravěče a průvodce celým dějem, kterého si s chutí zahrál Josef Schröpfer. Herecký výkon všech pěti děvčat - Marie Večeřové, Marie Danihelkové, Jaroslavy Kudelové, Evy Páralové a Hany Steinbergerové - byl znamenitě vyrovnaný. Marie Večeřová za svou Ritu získala individuální cenu ve Žluticích a na národní přehlídce spolu s Hanou Steinbergerovou obdržela uznání odborné poroty. Hlavní roli Fedota Vaskova přesvědčivě ztělesnil Stanislav Hrda, o čemž svědčí i cena z okresní přehlídky; se svou první velkou hereckou příležitostí se velice dobře vyrovnal Jiří Teplý. Epizodní roli majora v žádném případě nepodcenil zkušený Jan Hašek. Jako řadové vojínky v inscenaci dále účinkovaly: Lenka Mikulášková, Marta Juricová, Vendula Martínková, Pavla Vejvančická a její sestra Hana, která se rok poté stala paní Teplou.
Na jaře následujícího roku byl poběžovický soubor pozván na Karlovarský harlekýn, což je ochotnická přehlídka celorepublikového charakteru. Vystoupením v Karlových Varech byl celkový počet repríz tohoto mimořádně úspěšného dramatu uzavřen na čísle 11.
Po smutnohře přišla v roce 1986 na řadu veselohra a s ní v Poběžovicích dosud nehraný Václava Klimenta Klicpera. Jeho Ženský boj v podání poběžovických divadelníků sice opět vyhrál okresní přehlídku, ale do Vysokého nad Jizerou porota při nekonání krajské přehlídky vybrala soubor z Vejprnic. Herecky se v inscenaci uplatnili vpodstatě všichni členové existujícího souboru, poprvé se na jevišti představil Drahoš Teplý.
Roku 1987 poběžovičtí divadelníci nastudovali dvě inscenace. Vedle pohádky Sůl nad zlato uvedli také hru Jiřího Hubače Stará dobrá kapela. O ženské postavy se v tomto případě podělily Marie Večeřová a členka horšovskotýnského souboru Vlasta Čiperová jako host. Přes všechny peripetie představení na okresní přehlídce dopadlo dobře: Poběžovice postoupily do Žlutic, navíc získaly i diváckou cenu za nejlepší inscenaci, Jiří Pelikán obdržel za herecký výkon v roli Šány uznání odborné poroty. Nejlépe ze všech účinkujících si opět vedl Josef Schröpfer, který za svého Ádu dostal cenu za nejlepší herecký výkon nejen v Poběžovicích, ale i na krajské přehlídce.
Jílkovy dramatizace známé pohádky se režijně ujala vynikající poběžovická herečka Marie Danihelková a byl to debut více než zdařilý. Inscenace, ve které vystupovali zbylí členové souboru, získala uznání obecenstva i přihlížející poroty.
Pro 9. ročník poběžovické přehlídky si domácí soubor připravil vlastní dramatizaci starší komedie Karla Krpaty Mistr ostrého meče, kterou uvedl pod názvem Mordýř na rathausu. Ve hře vystoupila řada hereckých nováčků: Josef Schröpfer mladší jako pouťový zpěvák byl naprosto dokonalý, Alena Vladyková si dobře rozuměla se svou protivnou a ukecanou Kostíkovou, příjemně překvapil Josef Mikulášek, nezklamal ani Jiří Sokol. Nejvýraznějšího úspěchu dosáhla Věra Králová, která hned napoprvé dostala za svůj herecký výkon cenu poroty. Oceněni byli také Josef Schröpfer starší a Pavel Král, cenu diváků obdržela Marie Danihelková.

nahoru

40. výročí souboru

K 40. výročí existence souboru (1989) si poběžovičtí ochotníci připravili pro své diváky divadelní pásmo Čtyři desítky tryskem. Jednalo se o jakousi chronologickou montáž konkrétních ukázek - dialogů i monologů, písniček a vyprávění obsahů her i drobných veselých příhod. Premiéra nové hry Noc na Karlštejně, klasické a slavné komedie Jaroslava Vrchlického, byla určena na výše uvedené oslavy, repríza potom na 10. ročník okresní divadelní přehlídky. Scénické řešení inscenace se divadelním odborníkům velice zamlouvalo a Jiří Pelikán právem obdržel cenu za scénu. Za svůj herecký výkon byl - ostatně jako vždy - oceněn Josef Schröpfer. V dalších rolích mimo jiné účinkovali: Marie Danihelková (při reprízách ji v roli královny Elišky nahradila Alena Vladyková), Jan Hašek (roli Karla IV. alternoval Jiří Pelikán), Jiří Teplý, Eva Páralová, Vladimír Vladyka, Pavel Král. Svou Noc na Karlštejně poběžovický soubor s úspěchem předvedl v rámci akce Domažlické ochotnické večery také v okresním městě.
Na jubilejní 10. okresní přehlídce se poběžovickému publiku představil také místní dětský soubor, který mimo soutěž vystoupil s pohádkou Jana Jílka Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Režie se za odborné spolupráce Jiřího Pelikána ochotně ujala Alena Vladyková. Úroveň tohoto představení byla velmi dobrá, vždyť mezi malými herci se objevili především potomci poběžovických ochotníků: Linda a Lukáš Kratochvílovi, Jana a Mirek Vladykovi, Honza Večeřa, Pavlína Králová. Ovšem ani ostatní - Radek Kuneš, Helena Mikulášková, Lenka Pekárová a Petr Eichler - se rozhodně neztratili a na všech bylo vidět, že hrají s velikou chutí a elánem.
V roce 1989 zemřel pan Antonín Dvořák, z Poběžovic se odstěhovaly Jaroslava Kudelová a Marie Danihelková a ze souboru odešel Josef Ticháček, Stanislav Hrda a Marie Večeřová.

nahoru

90. léta 20. století

Původně se na 11. ročník poběžovické divadelní přehlídky připravovala pravděpodobně nejznámější hra španělského dramatika Lope de Vegy Fuente Ovejuna, ale odchodem Stanislava Hrdy bylo její nastudování ukončeno. V předvánoční době režisér dramaturgicky upravil méně známou hru Aloise Jiráska Emigrant. Hlavní roli emigranta Peška vytvořil Jan Hašek. Velice přesvědčivě působila i Eva Páralová v roli Peškovy dcery Lenorky. Uznání odborné poroty však zcela oprávněně získala Dáša Němcová za ztvárnění Peškovy ženy Apoliny. Na jeden výstup si od nápovědy odskočila i Dana Skleničková. Postava vysloužilého vojáka, který se stal nositelem celé tragické složky hry, byla jako by napsána přímo na tělo Josefu Schröpferovi.
V roce 1991 přišla na řadu první dáma světové detektivky a její již klasické dílo Deset malých černoušků. Jan Hašek jako soudce a pachatel v jedné osobě byl opět perfektní, již tradičně výborný byl i výkon Josefa Schröpfera. Postava Blora více než dobře sedla Jiřímu Teplému, kvalitní herecký projev předvedl hostující Milan Lešek z Hostouně. Nejlépe si se svou rolí poradila Eva Páralová, která obdržela cenu za nejlepší herecký výkon na okresní i oblastní přehlídce. Pro úplnost zbývá dodat, že v dalších rolích účinkovali: Alena a Vladimír Vladykovi, Drahoš Teplý, Hana Teplá, Dáša Němcová. Zvuk při tomto představení obsluhoval Čeněk Cingroš, největší podíl na realizaci výpravy měl Drahoš Teplý.
Rok 1992 a opět detektivka. Ovšem Golberovy Krysy na víkend nezaznamenaly zdaleka takový úspěch jako Černoušci. Inscenace se hrála pouze třikrát (z toho jednou ve Žluticích) a jediným jejím kladem byla skutečnost, že soubor v osobě Leoše Planety získal výborného a spolehlivého zvukaře.
Satisfakci za nepříliš úspěšné představení přinesla hned následující divadelní sezóna a Jiráskova Vojnarka bude navždy v historii poběžovického souboru zapsána zlatým písmem. Ve Žluticích poběžovický soubor vyhrál hlavní cenu, získal cenu za scénu a postoupil - ve své historii počtvrté - na národní divadelní přehlídku do Vysokého nad Jizerou. Obrovskou zásluhu na tomto úspěchu měla představitelka hlavní role Eva Páralová, která postavu Vojnarky. Její skvělé herectví bylo odměněno na oblastní i národní přehlídce cenou za nejlepší ženský herecký výkon. Výborně se svých úloh zhostili i všichni tři Vojnarčini partneři: starý Vojnar v podání Jana Haška, Milan Lešek vynikl ve složité postavě Antonína. Oba hlavní hrdiny vynikajícím způsobem doplnil Josef Schröpfer alternován Josefem Lukáškem z Hostouně. V dalších rolích účinkovali: Jiří a Drahoš Teplí, Alena Vladyková se svou dcerou Janou, Dáša Němcová. Zvuk řídil Leoš Planeta, o světla se poprvé staral Michal Mráz.
V roce 1994 bylo nutné pro nastudování nové hry - Noc pastýřů Josefa Boučka - spojit existující poběžovický soubor se zbylými členy divadelního souboru Hostouň. Jeho dlouholetý režisér František Mitala za svůj herecký výkon získal od žlutické poroty cenu. Vedle Evy Páralové, Jana Haška a Milana Leška se v dalších rolích představili manželé Lukáškovi a Teplí, Alena Vladyková, Drahoš Teplý, Dáša Němcová a Milan Pech + nováčkové: Jiří Říha, Marta Hrachová a Kamila Suchá.
Poté, co se v roce 1994 nekonala okresní divadelní přehlídka, následující rok ochotníci z Horšovského Týna navázali na poběžovickou tradici a 15. ročník okresní divadelní přehlídky uspořádali. Poběžovický soubor zde v režii Dany Skleničkové uvedl pohádku O perníkové chaloupce, kterou na lidové motivy napsal Jiří Říha. Mistrovský herecký výkon v roli Perníkbáby předvedla opět Eva Páralová, ale ani ostatní - Jiří Říha, Zdeňka Teplá, Petr Vejvančický, manželé Teplí či Ladislav Bouček - se rozhodně neztratili. Technicky se na všech představeních této hry podíleli Michal Mráz, Leoš Planeta a Drahoš Teplý.
Pro 16. ročník okresní divadelní přehlídky v Horšovském Týně poběžovický soubor pod opětovným režijním vedením Jiřího Pelikána připravoval Kleistovu hru Rozbitý džbán. Uprostřed příprav přišla náhlá hospitalizace Jiřího Pelikána. Zkoušky ustaly, účast na přehlídce byla odvolána. "Doděláme to, až se pan Pelikán vrátí," ujišťovali se divadelníci navzájem a s vírou očekávali každý další den. Ta naděje trvala do 27. srpna. Pan Jiří Pelikán se už nevrátil.
V roce 1997 byli ke spolupráci opět přizváni hostouňští divadelníci, František Mitala se ujal režie. Soubor nastudoval pohádku Ivana Škapy Hastrmancká komedyje, se kterou se zúčastnil 17. ročníku okresní divadelní přehlídky v Horšovském Týně. Bohužel rok 1997 připravil souboru další krutou ránu - zemřel Josef Schröpfer.
V tomto roce se veřejnosti představil také školní divadelní kroužek, který od podzimu 1996 pracoval pod vedením pana učitele Hynka Říhy. Scénář si na motivy známé pohádky Boženy Němcové Čertův švagr vypracovaly děti samy. O pomoc při dokončování celé inscenace byly požádány dvě zkušené divadelnice - Dana Skleničková a Dáša Němcová. Z celkem 18 účinkujících jmenujme alespoň Pavla Prexla, Janu Bejčkovou, Andreu Němcovou, Hanu Mrázovou, sestry Kotlanovy či sourozence Groeszelovi.
V roce 1998 poběžovicko-hostouňský divadelní soubor nastudoval hru Arthura Millera Všichni moji synové. O dramaturgickou úpravu se postarala Jaroslava Lešková, představení režíroval František Mitala. Inscenace byla mimo jiné uvedena i na okresní a oblastní divadelní přehlídce, kde Eva Páralová získala cenu za ženský herecký výkon. V dalších rolích se představili: Stanislav Hrda, Jiří Teplý, Věra Králová, Milan Lešek, Jiří Říha, Renata Velegánová a začínající Jitka Nosková z Domažlic.
Na podzim 1998 byl z iniciativy manželů Hany a Jiřího Teplých založen dětský divadelní soubor. Ještě do Vánoc tento soubor uskutečnil premiéru své hry O pejskovi a kočičce. Pro 19. ročník okresní divadelní přehlídky děti nastudovaly pohádku Miroslava Plešáka Jak rozesmát princeznu.

nahoru

50. výročí souboru

"Dospěláci" si pro rok 1999, rok 50. výročí existence poběžovického divadelního souboru, připravili bláznivou komedii Otty Zelenky Košilka. Režisérka Dana Skleničková do jednotlivých rolí obsadila jak zkušené divadelníky - Evu Páralovou, Hanu Teplou, Vladimíra Vladyku, Jiřího Teplého, Jiřího Říhu, tak i začínající herce (Jitka Nosková, Hana Pelikánová, Jan Večeřa). Zahrál si i Michal Mráz, kterého za osvětlovacím pultem přechodně nahradil Stanislav Hrda. O zvuk se mistrným způsobem postaral Leoš Planeta, text napovídala Alena Vladyková.

nahoru

 
 

navštivte www.pobezovice.cz

 
 
webmaster